Současná šéfredaktorka a vizionářka hudebního magazínu FULL MOON, bývalá šéfredaktorka portálu Freemusic, vydavatelka hudby, organizátorka nespočtu klubových koncertů, fanatický hudební nadšenec i fotbalový sázkař. To je Jana Kačurová, na „scéně“ známá jako Apačka… Vzhledem k tomu, že FULL MOON již půl roku osobitým způsobem mapuje zajímavosti na světové hudební scéně napříč žánry, nastal dle mého ideální čas na drobné popovídání s Apačkou o FULL MOONu, vydávání desek a o pořádání koncertů. A o tom, jak čas nejsou peníze…

Ahoj Jano. Na scéně jsi známá jako „Apačka“, jak tato přezdívka vlastně vznikla?

Ha! Nejlepší otázka hned na začátek. Apačku vymyslel Filip, bývalý kolega ajťák. Bylo to někdy na podzim 2002, poslouchali jsme každou noční směnu „BloodSugarSexMagik“ od RED HOT CHILI PEPPERS a já měla ráda skladbu „Apache Rose Peacock“. A pak jsem nějak strašně rychle potřebovala vymyslet nějaký login a nenapadalo mě nic chytrého, a tak vznikla Apache, což se potom zvrtlo v Apačka. Používala jsem to jenom na netu v diskuzích a profilech a tak. A když jsem pak poprvé psala něco pro Freemusic, podepsala jsem to Apačka. A bylo to tam už napořád. Ale mohlo to dopadnou hůř, líbily se mi i „Mellowship Slinky in B Major“ nebo „Sir Psycho Sexy“... (smích)

To jen tak pro pořádek - ono si totiž mnoho lidí myslí, že je to tím, že vypadáš jako Vinnetouova sestra Nšoči. Pojďme rovnou k tomu hlavnímu. Zajímavou událostí v posledních měsících je prvních několik čísel nového hudebního magazínu FULL MOON. Nechala jsi se slyšet, že FULL MOON vznikl vlastně proto, že jsi sama neviděla u nás časopis, který bys ráda četla. Určitě to nebyl jediný důvod…

Ten hlavní důvod byl trochu jiný a vycházel z osobních zkušeností s tím, že některé kapely, ačkoliv jsou dobré, úspěšné nebo (jinde) velké nebo zajímavé, u nás zná tak málo lidí. Tyhle kapely vydávají desky, hrajou koncerty, jsou tak blízko… a stejně si jejich desku koupí pár lidí a na koncert přijde pade. Je to škoda. Částečně je to tím, že „normální“ člověk, co má jiné věci na práci než dvacet hodin denně sedět u kompu a hledat muziku nebo jít čtyřikrát týdně na koncert, se k takovým věcem ani nemá jak dostat.

FULL MOON říká, že tyhle kapely existujou, a na (občas extrémních) případech ukazuje, proč si myslíme, že zrovna tahle kapela stojí za pozornost. Ale píšem třeba i o DYLANOVI. DYLAN je DYLAN, důležitej chlapík, který je i po těch letech pořád aktuální. A číst (a psát) o něčem, co má člověk rád a co dobře zná, je vůbec nejlepší.

Tím mi nahráváš trochu k jiné otázce. Zaznamenal jsem mnoho názorů, že se jedná o příliš odborně hudební čtení pro člověka, který není „scény znalý“. Chápu, že se tím snažíte být jiní, než cokoliv ostatního na trhu, nemyslíš si ale, že se tím uzavírá cesta k magazínu lidem s menším hudebním přehledem? Popravdě většina lidí z mého okolí, kteří se o FM zajímají, mají hudební přehled velmi dobrý, ale co ti ostatní…

To s tím souvisí. Máme tam třeba METALLIKU, STINGA, DYLANA, WILLIEHO NELSONA a další (nějak relevantní nebo aktuální) velké a známé kapely, protože představovat jenom obskurnosti, co si na světě poslechne stovka lidí, je asi nesmysl. A ani to takhle nechceme. A dobrý článek o MUSE taky není zrovna něco, co by produkovaly každé noviny nebo blog (ač o nich všichni v jeden moment - třeba v rámci koncertu na RFP - píší). Nicméně vím, na co narážíš... Že i čtení toho kterýho článku vyžaduje nějaké znalosti nebo povědomí o těch kapelách, období nebo žánru.

Snažíme se ty kapely představovat tak, jak si myslíme, že fungujou. Když píšeme o STEVE SPECEKOVI, předpokládáme, že čtenáři znají FLYING LOTUSE a tuhle sebranku. Protože popisovat v každým článku, co je to downtempo nebo chillout nebo dubstep (nebo metalcore nebo DISCHORD nebo kdo je HANK WILLIAMS), to nejde. Je samozřejmě skvělé, když nějaký autor umí napsat článek, který bude zajímavý, čtivý, srozumitelný a zároveň „objevný“ v tom smyslu, že představí méně známé jméno nebo žánr, ale takových autorů je jen velmi málo.

Forma článků, zvolený jazyk a vůbec nálada časopisu („vysoce adorační tón“) je něco, na co nejsou lidi zvyklí. Někdo ten styl přijal a něco mu to dalo, třeba objevil novou kapelu nebo strávil prima odpoledne čtením nebo šel na koncert, který se mu líbil. To je super. Někomu to nesedne a tak to nečte, to je přece fér. Nesnažíme se naplnit nějaká očekávání. Samozřejmě si uvědomuju, že některé potenciální čtenáře třeba odrazujeme, ale zdá se mi to přirozené. Já taky nečtu recenze na PopMatters, ačkoliv jsem evidentně cílová skupina a 95 % kapel, o kterých se tam zmiňují, mě ve skutečnosti zajímá. Z nějakého důvodu mě styl některých autorů vadí. Podobně třeba NME. Vždycky si ten časák koupím a vždycky mě něčím otráví. Neřekla bych, že je to problém PopMatters nebo NME, ale můj.

Ono to možná souvisí i s tím, že redakce je složená z velmi zajímavých osobností, například Maximovy články pravidelně sleduji už mnoho let. Trochu to ale přeci jen budí dojem, že redakce je pečlivě složena z elity, která bude psát opět pro elitu… Jak se redakce dávala vlastně dohromady?

Některé články jsou tímhle „postižené“ víc, jiné míň. Jak jsem říkala, nedá se předpokládat, že se zavděčíme všem. Časák o motorových pilách asi taky v každým článku nepopisuje, jak to vzít do ruky a seřezat strom. To je tedy extrémně špatný příklad (smích). Souvisí to s tím, co už jsem říkala: různou formou představujeme kapely, o kterých si myslíme, že za to stojí.

Nálepku „elita“ nám občas někdo dá. Řekla bych, že se to netýká jen článků, ale časopisu jako celku. Papír, grafika, články, autoři, postoj a „deklarace nezávislosti“, jak tomu říkám, a snad i reakce různých lidí a médií působí na různé lidi různě. My jsme ale nechtěli dělat něco jako FILTER nebo ROCK&POP nebo NME. Chtěli jsme vytvořit něco, co po přečtení nevyhodíte do koše. Obsah, co obstojí na papíře. Grafická úprava, kde si řeknete: „Tyjo!“ Nejvíc nás paradoxně kritizují lidi, co FULL MOON nikdy neměli v ruce a co jej nikdy nepřečetli nebo se dostali jen k několika on-line článkům. Těch negativních kritik je ale minimum a moc se tím nezabývám, my ten časák děláme pro lidi, co ho čtou, a ne nečtou. Teď už to myslím můžu takhle říct. Budem pracovat na tom, co máme, aby to bylo ještě lepší.

A „elitní redakce“... Lidi oslovuju průběžně z těch, co už znám, a z těch, co pořád poznávám. Je to spíš náhodný výběr. A teprve teď cítím, že je tam nějaké zdánlivé „jádro“, autoři, kteří tam budou pořád, protože se nám spolu dělá dobře a ty články jsou dobrý. Když nejsou, cejtí to obě strany a netlačíme na pilu. Několik recenzí teď napsal kluk, který do nás rejpal na facebooku, že jsme moc o kytarách a že by si tam rád přečetl něco o hudbě, kterou „má rád on“. Tak to napsal. Říkala jsem to už od začátku, do FULL MOONu může psát každý, když to umí. Což je bohužel nejčastější problém lidí: že psát neumí nebo že si myslí, že umí. Teď nemluvím o žánru nebo vyznění článku, které každý čtenář vnímá jinak, ale o pravidlech pravopisu, úpravě textu a stylistice.

Proč právě název FULL MOON? Kde to vznikl tento název a byly i jiné alternativy pro jméno magazínu?

Dobrá otázka. Nejsem si jistá, jak jsem na to došla. Teda vím, jak jsem došla na „MOON“, to je podle Keitha Moona, bubeníka THE WHO. „FULL MOON“ se hezky vyslovovalo. Ani nebyl úplněk. Byl to jeden z prvních nápadů a popravdě jich zas tak moc nebylo. Obavám se, že jedinou alternativou byl název „pAper chAse a Morrissey“ a PAPÍR, což byl zase jen derivát z pAper chAse. Byla to spíš hospodská legrace. Je docela škoda, že se k tomu neváže podobná historka jako k Apačce (smích).

Pamatuješ si ještě, kdy tě myšlenka vydávat časopis přesně napadla?

Vtipný, ale nenapadla mě, ale Martina, parťáka. Já nikdy neměla ambice něčemu šéfovat (což je v tomto případě synonymum pro vydávání), já ráda píšu, to byl plán ještě pár let dělat. V Lidovkách jsem vždycky prskala, jak málo je tam na muziku místa; psát si „jen tak pro radost“ na blog nebo nějaký server – na to zase nebyl u normální práce vždycky čas. Jinak si ale ty úplné počátky a všechno, co s tím souviselo, pamatuju velmi dobře.

Na počátku jste si řekli, že budete psát co nejvíce osobně, protože psát o hudbě s co největší objektivitou, nadhledem a odosobněle zkrátka nelze – v podstatě s tím souvisím, mnoho článků má ale díky tomuto osobnímu charakteru téměř fejetonovou příchuť. Je to účel?

U některých je to téměř „v zadání“. Nejradši mám texty, které jsou vlastně povídky. Nejde to vždycky, nedělá/neumí to každej, ale když se čtenáři přenesou přes to, že je to úplně nový a třeba divný a ujetý a já nevím co, netradiční, tak to ocení. Vezmi si třeba Nicka Kenta nebo Huntera Thompsona. To bylo úplně jiný. Hodně lidí jejich psaní teda nesnáší, ale má to svoje kouzlo. Jako... historky z natáčení nebo tak něco.

Na tohle téma vzniknul poslední editorial. Občas mluvím s lidma nebo mi chodí mejly nebo textovky o tom, jak si přečetli tohle a tamto a tak je to dostalo, že si tu kapelu sehnali a zamilovali se. A to se děje a děje se to furt. Nestane se to s CONVERGE, BURNING LOVE nebo CURRENT 93, nebo ne tak snadno, ale stane se to s ASTRONAUTALISEM, MURDER BY DEATH nebo FIREWATER, JESU nebo BOTANIKOU... To je na tom časopise skvělé. Ano, je to druh manipulace. Doufám, že neškodný. Neříkáme lidem, koho mají volit, ale koho můžou poslouchat. A když vybereme FIREWATER (a ne jinou z milionu kapel), je to samozřejmě elitářské. Já si myslím, že by se ale nikomu nic nestalo, kdyby začal víc poslouchat FIREWATER (smích)!

Přijde mi, že lidé přestávají poslední dobou číst, chtějí informace komprimované na co nejmenší ploše. FM jde naprosto opačným směrem, textů je dost a jsou celkem rozsáhlé a musím uznat, že i informačně zajímavé, nelze si ale nepoložit otázku, jestli je to v dnešní době ten optimální způsob…

Jo, vím přesně, co myslíš. Já na tzv. optimální způsoby nevěřím. Já vím, jaké to je peklo, když musíte něco „prodat“. Když musíte totálně zkurvit titulku jinak slušných novin jenom proto, že standardem je číst nedělní Blesk a lidi jsou vyděšený a otrávený, když je tam moc písmenek a málo barevných obrázků. Jak musíte jít na koncert CELINE DION, protože je to velká kulturní událost, jak to v novinách MUSÍ být, protože CULT OF LUNA, kteří hrají ve stejný den, nikdo nezná.

Dnes už za sebou máš šest vydaných čísel, takže lze již trochu bilancovat. Naplnil rozjezd FM tvá očekávání?

Ano.

To doufám trochu rozvedeš...:)

Chci říct, bude s tím ještě hodně práce. To víme a jsme na to připravení. Po obsahové stránce. Organizační. Distribuce. Inzerce. Milion věcí, které je třeba dotáhnout do plně funkční a ideálně automatizované podoby. A jsou to věci, na kterých je třeba pracovat neustále, dotažením do dokonalosti to nekončí. S Martinem, když jsme fantazírovali, jak to bude vypadat (ale ani jeden z nás neměl ponětí, jak to opravdu bude vypadat), jsme jenom věděli, že na jedné obálce budou CONVERGE. Musí tam být CONVERGE. Ta obálka s CONVERGE byla nádherná.

Jaká jsou prodejní čísla nyní? Pokud se nejedná o tajemství, jaký je současný náklad FM a kolik se ho udá?

S pětitisícovým nákladem jsme měli hodně velké oči, ale teď, po zkušenostech s prodejem a zájmem, jsme se rozhodli, že zkusíme i stánky. Ukazuje se, že třeba předplatitelé jsou z všemožných míst republiky a že to má smysl. Snažíme se rozšiřovat distribuční místa, jednotlivé prodeje jsou překvapivé a v budoucnu patrně klíčové. „Překvapivé“ je možná blbé slovo, řekněme: slibné.

Zeptám se tedy jinak. V prvním čísle jsi v úvodníku zmínila sázku. Jak bys mi nyní poradila vsadit, přežije FM první rok? Jaký je kurz?

Vsadila jsem na to, že Arsenal vyhraje ligu. Dost peněz. Takže bych o tom pak ráda napsala úvodník. Postarám se, aby bylo kam! A žádný jiný časák než FULL MOON úvodníky o fotbale nevede...

K třetímu FULL MOONu vyšlo i CD, které jsi vydala kapelce SAADE. Proč padla tvá volba právě na ně? Bude tvá stáj KYEO i v budoucnu vydávat nosiče nebo šlo o ojedinělý čin?

Desky vydávat budeme. Radši bych viděla vinyly, ale při délce „You Are Coming Home“ by to musel být double vinyl a ten stojí peníze, které já ani SAADE ani dohromady nemáme. Takže tohle byl klasický formát CD. A pokud jde o „volbu“... S Tomášem máme dobrý a blízký vztah a já mám jejich muziku ráda, takže když to album zmínil, bylo to úplně přirozené, asi takhle: „Jasně, uděláme to!“

Když už jsme naťukli SAADE, k vydanému materiálu jeli i malé turné a ty jsi byla s nimi. Jak to celé dopadlo?

Turné SAADE dopadlo skvěle. Vlastně to nebylo turné v pravém slova smyslu, spíš pár koncertů v řadě. Celkem dlouhý report, zaměřený na ty mimohudební zážitky, je v novém čísle časáku. Pokud jde o úspěšnost, stáli jsme si asi jako každá začínající kapela: jelikož náklady byly relativně nízké, všechno se zaplatilo. A lidi byli nadšení. Někdy teda dost vyděšení hlasitostí. Nahlas to teda bylo. Hrozně nahlas.

Tak SAADE jsem slyšel živě asi před rokem a rozhodně to by jeden z nejhlasitějších zážitků, co jsem kdy měl. Krom SAADE, máš v hledáčku nějaké další kapely, které vydáním podpoříš v FULL MOONu?

Právě jsme vydali debut GORO. V limitované verzi mimo časák vyšel trochu jiný formát CD a vypadá to skvěle. Dokonce si myslím, že jsem hezčí digipack nikdy (!) neviděla. Tahle forma spolupráce se mi líbí: vydat dobrou desku lidí, co jsme s nima na stejný vlně, na takhle hezkým nosiči. Když už to tedy nemůže být vinyl. Do budoucna ještě určitě něco vznikne, v této chvíli těch releasů řeším mnohem víc, než mi čas reálně dovoluje. Myslím, že není žádné tajemství, že do dalšího čísla chystáme něco se Scottem McCloudem, prosinec bude ambientní. Mám spoustu nápadů na jaro, takže se SAADE a s GORO to určitě nekončí.
Jenom bych nerada něco zakřikla. Nemálo z plánů je teprve ve fázi žvanění u kafe a u piva.

Já myslím, že to bohatě stačí pro to, aby se lidé začali zajímat… jaké vlastně byly reakce na debut SAADE a jsou již nějaké na GORO? Těch kapel, které ti budou nyní nabízet svoji studiovou tvorbu bude čím dál tím více… jaká kapela má šanci na to, abys začala uvažovat o vydání?

Na desku SAADE jsou reakce prakticky jenom dobré, ale hádám, že je to tím, že ti, které jejich hudba neoslovila, se nevyjadřují. Uvědomuju si, že to není muzika pro každého, takže to nenutím třeba svým rodičům, aby mi pak táta sdělil, že se to bohužel nedá poslouchat. Na druhou stranu pár lidí, u kterých bych tenhle žánr nehledala, se projevilo nečekaně nadšeně. U GORO zatím žádné feedbacky nejsou, když nepočítám radost z originálního obalu. Ale vydali jsme to teprve minulý týden, takže na chválu i jedy je ještě čas. Přiznám se, že recenze moc nečtu. Vím, že bych měla, aspoň z promo důvodů. Všechno se teprve učím.

Pokud by se mnou nebo s FULL MOONem chtěl někdo vydat desku? To je jednoduché, musí se nám to líbit. Nenapadá mě žádné jiné „kritérium“. Je dobré ale říct, že nejsme žádný Sub Pop nebo Rough Trade a že nepřijímám žádné „zakázky“. Všechno probíhá v osobní rovině. A především: label je na úplném startu a jeho samostatnost je diskutabilní. O budoucnosti mi nepřísluší spekulovat. Buď to bude fungovat, nebo nebude, a to se ukáže záhy. A hlavně se stále soustředím především na časopis.

Chtěla bys do budoucna udělat pravidlo z věty „s novým Fullmoonem nová deska“?

To se mi líbí, ale nepůjde to. Měsíc je moc krátká doba. A v České republice určitě nevychází dvanáct dobrých desek ročně. Pokud vydáme za rok tři nebo čtyři originální nosiče, bude to tak akorát. Ale to improvizuju, tak daleko do budoucnosti nevidím.

Nejdříve to vypadlo, že díky časopisu přijde útlum tvých aktivit v pořádání koncertů. A popravdě neuměl jsem si moc představit, že by některé typy kapel tady dělal někdo jiný. Nyní ale opět na tvé stránce vidím celou řadu akcí, jak to tedy vlastně bude? Uvažuješ o tom spojit vydávání kapel, časopisu a pořádání koncertů pod jednu hlavičku?

Taky jsem si myslela, že koncerty trochu omezím, ale zjistila jsem, že to nejde. Z více důvodů, ten hlavní ale je, že nechci. Nicméně něco se přece jen změnilo: čas od času dělám koncert jen českým kapelám, což dříve nebývalo, a víc koncertních aktivit jsem přesunula směrem Brno. Snažím se třeba kapelám nabízet, jestli u nás nechtějí hrát ve dvou městech... A i když teď už se Silver Rocket nespolupracujeme, občas se stane, že mi Adam „dohodí“ koncert kapely, co SRR pořádají v Praze, do Brna.

Pokud jde o spojení aktivit... Určitě to dává smysl a tyhle činnosti spolu souvisí (především label s časopisem, ostatně KYEO je vydavatelem FULL MOONu). Ta provázanost existuje a je velmi těsná, jenom to asi není na první pohled tolik vidět. Nechci ale z FULL MOONu dělat věstník pro akce a desky KYEO, i když pochopitelně budu „svoje“ kapely protežovat, jelikož si myslím, že jsou dobré. Stejně tak budeme protežovat jakoukoliv jinou kapelu jiných labelů a promotérů, o které si myslíme, že je dobrá. FIREWATER, SHELLAC, EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN, CONVERGE, PARAMOUNT STYLES, SWANS, SHRINEBUILDER...

To je pro mne trochu novinka. Proč jste rozvázali spolupráci se Silver Rocket?

Adamovi se FULL MOON nelíbí a jelikož všechno, co dělám, je s tím tak či onak spojené, je pro nás těžké nacházet společnou řeč.

Pořádání koncertů, vydávání kapel, tvorba časopisu… Kde na to bereš energii a finance. Přijde mi, že všechno co děláš, musí být poměrně hodně časově i finančně náročné. Už jsem zaslechl mnoho divokých teorií o tom, jak je FULL MOON financován. Můžeš do toho vnést trochu světla? 

Se vší úctou k Benjaminu Franklinovi, čas a peníze jsou v mojem světě dvě různé věci jiných rovnic. Časovou náročnost všech aktivit maže skutečnost, že jsem zvyklá pracovat hodně a pořád. Nepotřebuju být tzv. v šest (osm, jedenáct, ráno, na oběd...) doma, odjet na víkend nebo na dovolenou, nerada se flákám. Jsem nervózní, když se zapletu do něčeho, co je zbytečné a pomalé. Práce mě vždycky bavila a dělat FULL MOON je skvělá práce, protože je vděčná. A je to výzva. Nemám problém tomu dát všechno. Je pořád co vymýšlet, je pořád co dělat. A navíc: poslouchání hudby, psaní nebo festivaly jsou zároveň i forma odpočinku.

A peníze? Koncerty si na sebe ideálně vydělají samy, úspěšnější podpoří slabší. Desku kapele taky nefinancuju celou a tam se ty prachy chovají jako klasická investice, která se ti někdy v budoucnu vrátí, pro což uděláš z tohoto důvodu maximum. My ty cédéčka přece i prodáváme, je to byznys jako každý jiný. A FULL MOON si jede vlastní rozpočet mimo „vedlejší aktivity“ KYEO a jeho poměrně vysoké náklady jsou zatím financovány ze soukromé kapsy, tedy až do doby, kdy si na sebe prodejem a inzercí vydělá sám. Je to velmi, velmi jednoduché. A je to otázka času. Přiznám se, že mi přijde ujetý, že se tolik lidí zajímá o to, kde někdo jiný bere prachy, a zároveň je nenapadne, že jdou vydělat, ušetřit a investovat. Automaticky za tím vidí nějakou špínu a ještě má tu drzost šířit „divoké teorie“. Nejsem v pozici obchodní ředitelky nebo manažerky a čtenáři nejsou finanční úřad, takže není vůbec důvod o tom víc mluvit.

Prozradíš na co se ve FULL MOONu můžeme těšit v příštích číslech?

Kromě zmíněného materiálu PARAMOUNT STYLES, kterej je super, chystáme pár obsahových úletů, které, když se pořádně promyslí a zrealizují, udělají z časopisu něco opravdu extra. Jinak se ale snažíme vypiplat k dokonalosti tu naši „jinakost“, což pro čtenáře neznamená nic revolučního. Určitě zajímavý bude rozhovor s Pavlem Bobkem, a pokud se vybičuju k nadstandardnímu výkonu, bude dobrý i report z festivalu Supersonic, kde hráli SWANS nebo GODFLESH. Do témat dalších čísel, přiznám se, v týhle chvíli nevidím. Možná jen obrysy a barvy.

Při těch všech aktivitách… Máš nějaký volný čas? A pokud ano, jak ho nejraději trávíš?

Záleží na úhlu pohledu. V tzv. volném čase poslouchám nebo objevuju muziku, chodím na koncerty nebo na festivaly nebo čtu nebo píšu. Hodně cestuju, ale výhradně za hudbou. Je to zároveň moje práce; je pro mě těžký to oddělit a vlastně ani nechci. Mě nic jinýho moc nebaví. Nehrnu se do věcí, které neumím, jako třeba sport nebo vaření, nemám telku ani žádné alternativní koníčky, nejsem moc na módu ani takový ty, řekněme ženský, věci, nemám rodinu a i všechny vztahy se tak trochu točí kolem hudby... Jak jinak. Do tzv. společnosti – mimo koncerty – vyrážím spíš výjimečně. Teď jsem si po dlouhých měsících nainstalovala jednu počítačovou hru, ale už to nějak není ono. Jo, v poslední době mě zase začala bavit anglická fotbalová liga. Nedávno jsem se přistihla, jak si na mobilu hledám výsledky aktuálního kola. To jsem dřív s takovou vervou nedělala. Ale to mi zas tolik času nezabere, na samotné zápasy se nedívám. Baví mě analýzy a výsledky. Taky miluju kočky! A hudbu. Hudba je super. I believe in music. Music has made my fortune.

Když tak o tom mluvíš... nelákalo tě někdy vzít do ruky mikrofon nebo nějaký hudební nástroj?

Jo! Myslím na to pořád. Založila bych něco jako GODFLESH, dva lidi a automatický bubeník. Jenom potřebuju člověka, který bude umět hrát na kytaru. Já budu basák a zároveň zpívat.

To jako vážně?

No jasně. Já teda moc hrát neumím, ale proto jsem si vybrala basu a zpěv (smích).

Jako basák budoucímu basákovi ti mou říci... dobrá volba:)... Náš čas se pozvolna nachýlil… Máš na srdci ještě něco, o čem jsme nemluvili? Popřípadě nějaký vzkaz našim čtenářům?

Vzkaz čtenářům portálu o metalu... to je takovej nevděčnej žánr. Vlastně jo, už vím. Roadburn! Jeďte tam.

Nejsme zdaleka jen o metalu…

Já vim. Ani Roadburn není zdaleka jen o metalu!